Rozvod po Česku: Máte nějaký recept na to, jak se dobře rozvést?

Několik minut jsem mluvil ve třetím, závěrečném dílu seriálu Českého rozhlasu o rozvodu Julie a Davida. Celý díl najdete na mujRozhlas.cz.

V posledním díle vystupovala například psycholožka Kamila Prokešová a hovořila, jak eliminovat rizika negativních dopadů rozvodu na dítě. Advokát Martin H. zmiňoval, že rodiče používají páky přes děti.

Já jsem přišel na řadu v 9:47:

Pan redaktor Daniel Kupšovský mě představil slovy: Konzultace v oblasti rozvodů poskytuje na stránkách Rozvod s dětmi Aleš Pektor. Specializuje se zejména na obnovení porušených vztahů s dětmi, které po rozvodu připadnou jednomu z rodičů.

Rozhovor jsme vedli na konci července, pamatuji si, že jsem dostával otázky, které v dokumentu nezazněly. Takže následuje přepis mých odpovědí:

Já nejsem právník, já bych se spíš popsal jako stratég.

Jsem někdo, kdo dovede pomoct zabránit tomu nejhoršímu. Co jsem četl studie, tak v Rakousku se uvádělo, že 30 % dětí po rozvodu ztrácí kontakt s jedním z rodičů. Tady jsem četl taky 30, ale až 50 %. To je strašně moc. A v životě vlastně není nic moc důležitějšího než vztahy.

Moje úloha je podívat se na to strategicky.

Říct si: teď je situace jakoby těžká.

Tohle je to, čeho chceme dosáhnout.

Dá se tam dost tudy, tudy a tudy.

Každopádně hlavní body jsou:

Mít čas s dítětem. Ten čas mít kvalitně strávený.

Připravit se, co všechno může nastat.

Uvědomit si, že zdaleka nejste sám, komu se něco podobného děje. A vždycky to má řešení.

Většinou se na mě obrací častěji muži než ženy. Jsem muž, tak to dává logiku.

Obrací se na mě kvůli tomu, že má problémy s dětmi. Že už ho děti nevídají.

Nebo má třeba víc dětí a k některým z nich nemá vůbec přístup a k některým je to takové omezenější. A když jsou s ním, tak se ty děti chovají ošklivěji.

Samozřejmě, každý případ je zvláštní. O co tam jde, je neztratit kontakt s dítětem.

To znamená najít si věci, kdy dát svému dítěti najevo: „Jsi pro mě důležitý."

Protože potom to dítě, když přijde o jednoho z rodičů a neví, co za tím bylo, jaký boj ten rodič třeba podstoupil:

„Ty jo, já nejsem dost dobrý pro druhého rodiče."

Získat, najít si čas, když s dítětem může být.

Třeba potkat dítě před školou. Být tam a dávat fyzicky najevo: „Není pravda, že pro mě nejsi důležitý."

(Poznámka: přiznávám, přeřekl jsem se a řekl v rozhovoru „zajímavý" místo „důležitý".)

Druhá věc je potom, jakým způsobem mluvit o druhém rodiči.

V žádném případě se nesnažit vrátit kritiku druhému rodiči typu: „Máma ti o mě říká, že jsem takovýhle? Jo, to kdybys věděl, jaká máma je..."

To v žádném případě. Tohle ne. Jednak to nefunguje a potom to dítě ještě víc ničí.

Maximalizovat příjemné zážitky s dítětem.

Mluvit hezky o druhém rodiči a mluvit hezky o sobě.

18:26: Pan redaktor mi položil otázku: „Máte nějaký recept na to, jak se dobře rozvést?" A já se rozjel:

Základ je vybrat si dobrého partnera. Četl jsem, že až po rozvodu člověk pozná, koho si vzal.

A potom, když už dojde k rozvodu, tak se ujasnit, proč se rozvádím. Jestli je to opravdu nutné se rozvádět.

A hlavně nesměšovat roli rodič a partner.

Protože někdy v té bolesti má jeden typ rodičů, kterým říkám dominantnější rodiče:

„Když jsi opustil mě, tak jsi opustil i nás. Tak se podle toho chovej." A pro dítě je to strašné.

Oddělit děti od zájmu rodičů mi přijde jako zásadní.

Pak by se mi líbilo, kdyby děti neztrácely kontakt s rodičem. Je to nepříjemné a má tendenci se to schéma drsného rozvodu opakovat v dalších generacích.

Vnímám to tak, že děti mají minusové body na partnerském trhu, že jsou z rozvedené rodiny, když to takhle drsně řeknu. Zase když mají přístup k oběma rodičům, tak je to zase dobré. To se skoro až vynuluje.

Celý díl skončil záznamem ze soudní síně, kdy bylo manželství rozvedeno a celkem smířlivým vystoupením obou již bývalých partnerů.

Kniha se rodí. Napište mi a dám vědět, jakmile vyjde. Jen k vydání knihy, žádný spam. Chci vědět, až kniha vyjde→